Zatímco novodobé malíře a umělce dobře známe jménem, o středověkých mistrech nevíme téměř nic.
Mistr Michelské Madony, Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře, Mistr Oplakávání Krista či
Mistr Krumlovské Madony jsou pro nás zahalení tajemstvím a všechno o nich odhadujeme jen z toho, co napovídají jejich dochovaná díla.
Klenoty českého středověkého umění
Obrazy, sochy i architektura z období vlády
Přemyslovců a
Lucemburků patří mezi poklady národního kulturního dědictví a klenoty uměleckých sbírek. Seznámit se s nimi můžete na řadě míst – například v
Národní galerii, ve
sbírce Středověkého umění v Čechách a střední Evropě v
klášteře svaté Anežky České v
Praze. Další klenoty středověkých mistrů najdete v
Diecézních muzeích. Například v
Diecézním muzeu v Brně je vystaven obraz
Madony z Veveří z dílny
Mistra Vyšebrodského oltáře, další poklady nabízí
Muzeum církevního umění plzeňské diecéze v bývalém františkánském klášteře v
Plzni,
Diecézní muzeum v
Litoměřicích anebo
Arcidiecézní muzeum v
Olomouci. Pár nejznámějších středověkých autorů vám představíme na
Kudy z nudy.
Mistr Vyšebrodského oltáře
Mistr vyšebrodského oltáře (kolem 1310 – po 1360) patřil k nejvýznamnějším osobnostem evropské gotické malby. Možná pocházel z
jižních Čech, vyučil se v některé z malířských dílen v
Kolíně nad Rýnem a tak jako mnozí jiní se vydal na
studijní cestu do Itálie. Patřil do okruhu malířů v
Praze na dvoře
Karla IV., a vrcholem jeho práce je cyklus devíti deskových obrazů s kompletním cyklem života Krista, od Zvěstování Panně Marii přes Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí až k závěrečnému Seslání Ducha Svatého. Protože obrazy objednal český velmož
Petr I. z Rožmberka, dílna možná dočasně působila – anebo měla pobočku – na panství
Rožmberků v
jižních Čechách. Hotové dílo možná putovalo do
kláštera ve Vyšším Brodě, který Rožmberkové založili a štědře podporovali, podle jiné verze Rožmberkové dílo přichystali ke
korunovaci Karla IV. a bylo původně součástí výzdoby
chrámu svatého Víta na
Pražském hradě. Portrét objednavatele díla najdete na
obraze Narození, kde
Petr I. z Rožmberka klečí v pravém dolním rohu.
Mistr vyšebrodského oltáře patrně byl rovněž autorem řady deskových obrazů zobrazujících Madonu s dítětem, jako je například
Madona mostecká či
Madona z Veveří. Po roce 1360 se však další díla Mistra vyšebrodského oltáře již neobjevují, takže patrně zemřel, ale místo a datum jeho úmrtí neznáme. Cyklus devíti deskových obrazů Mistra vyšebrodského oltáře patří k nejcennějším z
uměleckých děl, která se v restitucích vrátila církvi. V roce 2014 byl vyšebrodský cyklus vrácen
cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě a dlouhodobě je zapůjčený v
Národní galerii v Praze.
Mistr Třeboňského oltáře
S
rodem Rožmberků i pražským královským dvorem
Karla IV. a jeho syna
Václava IV. je spojený i
Mistr Třeboňského oltáře. Jeho původ je neznámý, pod historiků ale vyšel z domácí tradice a stal se největším z malířů takzvaného krásného stylu. Patrně se jako spolupracovník
Mistra Theodorika podílel i na výzdobě
hradu Karlštejn. Jeho vrcholným dílem byl křídlový oltář pro
kostel sv. Jiljí u
kláštera augustiniánů v
Třeboni, který v roce 1367 založili
Rožmberkové. Augustiniánům malíře doporučil pravděpodobně třetí
pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Z oltáře se dochovaly tři oboustranně malované desky, dnes vystavené v
Národní galerii v Praze.
Mistr Litoměřického oltáře
V době těsně po roce 1500 se v
Litoměřicích usadil mistr, který se patrně krátce předtím vrátil do Čech ze své studijní cesty po cizích zemích, snad po Švábsku, Podunají a zřejmě i Itálii. I když některé malíře z přelomu pozdní gotiky a renesance už známe jménem, například
Hanse Elfeldera, který do roku 1508 působil jako
dvorní malíř krále Vladislava Jagellonského, o
Mistrovi Litoměřického oltáře víme jen málo. Narodil se zřejmě kolem roku 1470, ovlivnily ho práce
Albrechta Dürera a zřejmě kolem roku vytvořil
Litoměřický oltář. Z původních osmi křídlových desek se dochovalo šest, z toho dvě oboustranně malované. Není jisté, pro který z kostelů v Litoměřicích byly obrazy určeny, ale v 19. století zdobily sál litoměřické radnice a nyní je můžete vidět v
Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Mistr Litoměřického oltáře se svou dílnou také vyzdobil
kapli svatého Václava v
katedrále svatého Víta na
Pražském hradě včetně
dvojportrétu Karla IV. a jeho manželky Alžběty Pomořanské a portrétu
manželů Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Mistr Litoměřického oltáře je rovněž
autorem prvního moderního portrétu na českém území, a podobizny
zemského kancléře Albrechta z Kolowrat z roku 1506. Obraz je součástí soukromé sbírky v Německu.
Mistři Oplakávání ze Žebráku a Zvíkova
Moc toho nevíme ani o dvou řezbářích z přelomu 15. a 16. století. Známější je
Mistr zvíkovského Oplakávání, který žil v jihozápadních Čechách a pracoval hlavně pro
Půtu Švihovského z Rýzmberka,
Zdeňka Lva z Rožmitálu a
rod Rožmitálských z
Blatné a
Černíny z
Chudenic. Neznáme datum jeho narození ani úmrtí, nevíme, zda byl Čech, Rakušan nebo Němec. Jméno má podle
reliéfu Oplakávání Krista, který je vystavený na kamenné oltářní menze v
kapli sv. Václava na
hradě Zvíkov. Autor se patrně vyučil v
dílně Mistra Oplakávání ze Žebráku, jemuž také byly dříve kvůli podobnosti připisovány jeho sochy. Většina prací
Mistra zvíkovského Oplakávání pochází z
Kašperských Hor, a také z
Horaždovicka, Strakonicka a
Prachaticka. Možná i on sám měl samostatnou dílnu, a možná působil v některém místě na
Zlaté stezce, zřejmě v
Kašperských Horách nebo
Sušici. Práci jednoho řezbáře a jeho dílny prozrazují detaily, které po staletích působí téměř jako podpisy starých mistrů: hladké kulaté tváře, mandlové oči, ostře řezané horní rty, nosy s mírně zvednutou špičkou a s vystupující brady s malým důlkem uprostřed.
Zajímavosti o středověkém umění
- Není pravda, že středověcí umělci svá díla nepodepisovali. Například stavební hutě, tedy kamenické a stavební dílny, která ve středověku vznikaly u církevních staveb či královských hradů, vyrývaly na povrch kamenů kamenické značky. Autoři středověkých obrazů bývali často jmenovitě uváděni v delších textech na později zničených rámech, právě tak se nedochovala ani jména autorů sochařských děl, pokud se podepsali na opakovaně přemalovávaný polychromovaný povrch.
- Malířství se řadilo k řemeslnickým dovednostem, a tak bylo samozřejmostí, že si umělci musí umět připravit a namíchat barvy. Nebylo to nic jednoduchého, ale díky rozboru barev se dnes dá zjistit, u kterého ze starších mistrů sbírali mladí umělci své zkušenosti a dovednosti.
- Obrazy jak je známe dnes, tedy samostatně zavěšené, se objevily až v 15. století, do té doby se malovalo na masivní dřevěné desky. používaly malby na deskách. Ty se před malováním brousily, potahovaly plátnem a podkladovou sádrovou či křídovou vrstvou. Použité dřevo je další z dobových „signatur“ – ve střední Evropě se podkladové desky vyráběly především z jehličnanů, v Nizozemí a Pobaltí z dubového dřeva, pro Itálii jsou zase typická prkna z topolů.