Je
Praha nejtajemnější město světa? Ti, kteří se pokoušejí odkrýt její tajemství, postupně přicházejí na to, že její záhady nevytvářeli
rabi Löw a Golem,
císař Rudolf II., astronom
Tycho Brahe, spisovatel
Gustav Meyrink a jeho
dům U Poslední lucerny ve
Zlaté uličce,
Faustův dům,
kněžna Libuše,
Franz Kafka a další. Všechny tyto osobnosti přilákalo samotné město svým tajemstvím a zvláštním skrytým kouzlem. Poznejte s
Kudy z nudy město, kde byl
Codex gigas,
Voynichův rukopis nebo alchymisté, kteří vyráběli zlato, elixíry nesmrtelnosti a další nevídané věci. A při seznamování s
Prahou můžete zkusit přijít na kloub dalším neobvyklým okolnostem – třeba záhadám kostelních křížů či románového
Urbanova Sedmikostelí na
Novém Městě anebo
Přemyslovské a Lucemburské čáry.
Kostelní kříž na Novém Městě
Mezi nejčastěji zmiňované záhady patří dva kříže. Ten první, méně známý, je
kříž pěti pražských kostelů, které založil na
Novém Městě Karel IV. Jeho střed objevíte kousek za
Zemskou porodnicí. Je to
kostel svatého Apolináře v Apolinářské ulici, barokně přestavěný a na konci 19. století uvedený zpět do novogotické podoby
Josefem Mockerem. Na koncích jednoho z ramen kříže stojí
Emauzy a kostel Panny Marie na Slovanech a
kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově, druhé rameno pak končí na jedné straně
kostelem sv. Kateřiny Alexandrijské u bývalého kláštera augustiniánek, dnešní neurologické kliniky v Kateřinské ulici, na straně druhé pak
kostelem Zvěstování Panny Marie Na Slupi, zvanému též Na trávníčku či Trávníček.
Skutečně ale ovlivnila polohu pěti nově založených kostelů na
Novém Městě křesťanská mystika? Jak píše
Petr Humpolecký na
webu prazskepovidky.cz, je
kostelů v Praze takové množství, že si můžete podobných obrazců udělat kolik jen chcete. Když si navíc vezmete mapu
Prahy, najdete těch pět kostelů a spojíte je úsečkami, zjistíte, že kříž rozhodně není tak pravidelný, jak byste zřejmě čekali. Když všechny kostely v tehdy nově zakládaném Novém Městě vyrůstaly na volných prostranstvích, proč je pečlivý a akurátní
císař Karel IV. nenechal založit úplně přesně? Navíc silně věřící panovník by svatý kříž z respektu k Ježíšovi určitě nekřivil a neohýbal.
Románský kříž staré Prahy
Další
kostelní kříž staré Prahy spojoval
pět románských staveb. V jeho středu stála opuková
rotunda Nalezení sv. Kříže na rohu ulic Konviktské a Karoliny Světlé na
Starém Městě, pocházející z první poloviny 12. století. Nejstarší pražská rotunda se jmenuje podle kříže, který se na místě zjevoval a který tam byl během rekonstrukce v 19. století skutečně objeven. Jedno rameno kříže spojuje
chrám sv. Víta s
rotundou sv. Longina u
kostela sv. Štěpána na
Novém Městě. Kolmo na tuto přímku navazuje druhé rameno, spojující
kostel sv. Klimenta v
Petrské čtvrti a
kostel sv. Filipa a Jakuba na
Arbesově náměstí. Ten už ale nenajdete, na konci 19. století byl zbořen; oficiálně kvůli zchátralosti, ve skutečnosti ale překážel nově se rodící průmyslové čtvrti
Smíchov. Ramena románského kříže sice jsou rovnější než ramena prvního kříže, ale nejsou ani stejně dlouhá ani souměrná. Není divu: stavby nevznikaly ve stejné době a šlo o díla různých stavitelů i investorů.
Lucemburská čára
Každá pražská tajuplnost jako by odkrývala další, ještě záhadnější linie. A také mnohem delší: třeba takovou, jako je
Lucemburská čára. Linie, která nás zavádí do časů
panovnické dynastie Lucemburků, má svůj střed v malostranské komendě
Maltézských rytířů u
kostela Panny Marie pod řetězem. Společná linie dlouhá 666 středověkých honů ji spojuje se dvěma nedokončenými gotickými kostely, a to
kostelem v Panenském Týnci a
kostelem v Sázavském klášteře. Všechna místa jsou shodně zasvěcená Panně Marii a Maltézská komenda je na Lucemburské čáře přesně uprostřed, 333 honů od
Panenského Týnce a 333 honů od
Sázavy.
Náhoda nebo záměr? Jeden středověký hon měří přibližně 126 metrů, 666 honů je 84 kilometrů, a na takové vzdálenosti by to byla obrovská až neuvěřitelná náhoda. Ještě více neuvěřitelné by ovšem bylo, kdyby to byl záměr. Lucemburská čára ale má ještě jednu zvláštnost: všechny kostely se začaly stavět v krátkém rozmezí za vlády
Jana Lucemburského, jejich stavba pokračovala za vlády Janova syna
Karla IV., ale na počátku 15. století za vlády
Václava IV. Lucemburského byly práce náhle ukončeny. Kameníci všechny tři rozestavěné kostely opustili a už to tak zůstalo. Příčinou nebyla husitská revoluce, nedostatek peněz ani jiný jasný důvod, muselo to být něco jiného. Došlo k tomu ještě během Václavova života, právě z jeho příkazu, ale neví se, proč se tak rozhodl.
Přemyslovská čára
Ještě staršího data je
Přemyslovská čára. Prostřední bod je shodný s
Lucemburskou čárou, opět vás tedy zavede do
Prahy ke
kostelu Panny Marie pod řetězem u konce
Karlova mostu. Původní myšlenka johanitské komendy zřejmě vznikla už v dobách prvních historicky doložených
Přemyslovců na přelomu 9. a 10. století. S Přemyslovci jsou spojená i obě další místa na koncích jediné přímky,
kaple Povýšení sv. Kříže ve
Svatém Janu pod Skalou, kde tehdy mělo dojít ke zjevení Jana Křtitele, a
kostel Nanebevzetí Panny Marie ve
Staré Boleslavi s
Palladiem země české.
Na rozdíl od různých pražských obrazců, které mají při rozměrech několika kilometrů chybu až deset procent, jsou Přemyslovská čára a Lucemburská čára dlouhé desítky kilometrů, přitom mají chybu vůči středu v johanitské komendě jen několik promile. Pozoruhodný je i shodný úhel 33°. Zkuste si ten kříž nakreslit. Je to buď neuvěřitelná náhoda nebo neuvěřitelný záměr, a jen těžko si dokážeme představit, jak by se středověcí stavitelé dokázali tak skvěle trefit.